U řeky aneb pilíře existence

Pod Lysou

Cestou

Pourtemps

    Pourtemps sledoval krajinu za oknem
    Krajina za oknem pozorovala Pourtempse
    Černý havran stočil hlavu
                                             a jeho oči
    Zrcadlily plynoucí mraky
    Vločky se snášely tak tiše
    Až se hodiny v kuchyni zastavily
     Nesnesitelná záře prázdnoty
     Prostoupila do černého peří
     Bělostná přítomnost
     Stoupala schodištěm
     K samému vrcholu
     Tam kde si Pourtemps ukryl tvář do dlaní
     Ach příliš Krásy - pravil

                                            (Tschuk)
     

Charáč

Malí Mudroci

Průběh zápasu v P.

Cesty

Po známých cestách chodíme,
jen každý v jiném čase,
my kocháme se, fotíme
a divíme se kráse.
Obdivujeme starý kmen.
Jak dlouho už tu stojí.
Kolik už slyšel šeptat jmen?
Kdy nás stejný čas spojí?
Po stejných cestách chodíme,
v tom nemohu se plést,
jednou své kroky spojíme
a necháme se vést.

ALEJÍ

V oboře

Medituj

«Poznej sám sebe»
tak psáno jest
«A poznáš svět i bohy»
Mnoho však cest
Šetři si nohy
Bloudění nech
A času nelituj,
Zvolni svůj dech
A tiše medituj

Kolem hradu

Krajina beskydská

Z ČAJDY

Slovobytí 

    Slov jsme prý už syti
    Kdo jich není syt?
    Komu není zbytí
    Ve slovech má byt
    Žije v lůně Slova
    Chce ho vyslovit
    Každého dne znova
    Slovo oslavit
    V jadřinci slov zraje
    Poselství až z Ráje
    Zakázaný Plod
    Utajený kód
    Neplýtvejme slovy
    Jsou to semena
    Plodí život nový
    V tichu zejména




                                                             Hdn
       

Taky

Samota u lesa

Krajina mého srdce

Stromáci

Vzpomínka...

Tam kde jinovatka zvoní v paprscích slunce
Modrojas táhne vzhůru kameny Zmrtvýchvstání
Dívka s kočárkem plným černých brýlí
Zamířila stínem kamsi do prázdnoty
V ošoupaném futrálu od houslí přespávalo notové ticho
Nejsladší hudba se linula z hlemýždě tvého ucha
A starý clown v polární výstroji osedlal okamžik modrého osamění
Dragonauti chodí mezi námi nepoznáni
A třpytem vloček potácivě krouží mžourající děti

Mondy

Ptáci v trní...

Recept

Starý čínský recept, jak si zlepšit náladu:

hned ráno po probuzení se posadit na posteli a promasírovat si celý obličej, uši, probubnovat dvěmi prsty zátylek, potom obkroužit jazykem 36x zuby po vnější straně a opačným směrem zuby po vnitřní straně, nastřádat hojně slin, dát do nich vnitřní úsměv, nabít je představou slunečního světla a natřikrát polknout. Potom si poslat vnitřní úsměv od bodu nad kořenem nosu (z třetího oka) do všech částí těla a orgánů na přední straně těla a potom na zadní straně. Zacvičit si čchi-kung nebo jogínský Pozdrav slunci a pak si chvíli zameditovat. V koupelně se na sebe usmát do zrcadla a uvědomit si přitom, že záleží jen a jen na vás, zda se necháte nastávajícím dnem hnát jako spráskaný pes, česká ovce anebo jako světelná suverénní bytost s božským potenciálem, který máte za úkol realizovat. Ostatní přijde samo. Rozhodně je tento návod lepší než všechny pitomé recepty na přípravu čehokoliv z jídla, jehož kvalita stejně stojí za prd...

S přáním hezkého dne

Háden Šajn

Zamrzlá Vltava

Lodě

Kouzlo zimy

Hříšný sen

Zdál se mi dnes krásný sen,
tělo k tělu cesta blízká.
Škoda však, že přišel den.
Po tom muži se mi stýská.

Objímal mě, tiskl blíž,
v jeho dlaních vášeň hřála.
Kdo byl se mnou, jen Ty víš,
a v mém oku slza malá.

Z cest po Siberii

Zimní idyla

Strom v dálce

Jedné zimní noci

Jiskřivé noci sníh
A zvonivý třpyt hvězd
Stromy spí v závějích
A Luna ve větvích
Zrcadlo Prázdnoty
Vypadlé z rámu tmy
Vytí a šepoty
Čím se sytí
Propast bytí?

Krátký seznam dnešních démonů

Zdá se, že tu působí hned několik démonů: hlavně ten konzumní: právě ten je nejméně nápadný a přitom tak neodolatelně svůdný. Je pro něj typické, že jeho pokušení působí okamžitou touhu mít, vlastnit, užívat, uspokojit tu palčivou potřebu tady a hned. A v té chvíli je člověk slepý a hluchý, nedá se nijak přesvědčit…
Potom je tu démon chtíče: přibývá úchylů, od pedofilů až po saďoury. Neovladatelný tlak libida narůstá, až to bouchne. A přitom se sexualitou krmí už děti i v televizní reklamě. Prostě tu toho chlupatého ďáblíčka hýčkáme jako součást naší libertinské demokracie.
Dále je zde patrná přítomnost démona závislosti. Jakmile si ho pustíme k tělu, už se ho nezbavíme. Může to být závislost na čemkoliv. Nakonec se staneme závislí i na svém bezmocném přihlížení…
Nejnebezpečnější ze všech je však onen klasický Velký Překažeč, Satan. Ten má dnes svoje pobočky skoro všude. V televizi, na internetu, ve sportu, v kultuře… Zabydlil se tak rafinovaně, že nám ani nepřipadne s kým máme tu čest. Je totiž velice moderní a nějaký čas se nám může zdát dokonce zábavný. Hraje na naši skrytou strunu, jejíž tón naladil už v bývalém Edenu. Nezdá se nijak nebezpečný, je výmluvný a umí být natolik přesvědčivý, že mu slabší povahy naletí bez nejmenšího zaváhání. Slíbí jim vše… Alespoň vše z “tohoto světa“, tedy iluzi.
Všichni pak mají jedno společné: pracují proti našemu vnitřnímu naplnění, proti realizaci božského programu v nás.
A proto se musí něco stát. Zatím se TO „jen“ rozjíždí, začíná to leckde vřít, přibývá mrtvých, mutují viry, ubývá víry, narůstá četnost katastrofických jevů, hroutí se burzy a mnohé státy se blíží k bankrotu. Ale to je pouze předehra. Zatím se na palubě ještě pořád tancuje…

Šajn

KM

Zima ve městě

Zima za oknem

Podvečer

To bylo léto

Pod Tamtínem

Podívaná

Veliký bilbord(el)

Veliký Bilbord(el) nám svítí do kraje
Hlásí že tento svět je bránou do Ráje
Člověk zde nemusí mít příliš rozumu
Stačí jen holdovat zdejšímu konzumu


Tschuk

Za domy

Mráz

Cesta

Za hradbami

Mrazy

V altánku přimrzly čísi láptě; Anna Stěpanovna sem chodívala snít a hledívala dlouze na jezero. V zeleném ledu tam jednou bruslaři objevili díru, kterou bylo vidět do sousední vesnice. Panny si navečer za oknem rozžíhaly svíci a jejich rty šeptaly růženec; zlo bylo zažehnáno a tma hned přátelsky blikala hvězdami. Anna se svěřila tetě Lauriji, že občas před spaním navoní kůži medvěda: obětovala na to parfém až z Paříže, ale ničeho nelitovala; medvěd jí přičaroval ženicha. Zato Vjačeslavovy dcery zůstanou nejspíše na ocet. Na té své samotě u lesa potkají nanejvýš vlkodlaka. Ještě na podzim sedávaly na zápraží, mlčely anebo zpívaly dumky. Z lesa se kouřilo, ale nikdo nejel. Teď když jsou mrazy, podřimují v seknici s rozečtenou knihou v klíně. Příběhy vylézají ze stránek, šplhají po rusých copech jako po lanoví a šeptají dívkám do ucha osudy hrdinů z časů tak dávných, že odtud není návratu...


Háden