Krajina za oknem pozorovala Pourtempse
Černý havran stočil hlavu
a jeho oči
Zrcadlily plynoucí mraky
Vločky se snášely tak tiše
Až se hodiny v kuchyni zastavily
Nesnesitelná záře prázdnoty
Prostoupila do černého peří
Bělostná přítomnost
Stoupala schodištěm
K samému vrcholu
Tam kde si Pourtemps ukryl tvář do dlaní
Ach příliš Krásy - pravil
(Tschuk)
5 komentářů:
Divně mrazivé, smutné a zároveň s nadějí. Že by? R.
Naděje též někdy zahřeje
Kdy už nám odtají závěje?
Kam srdce s jarem se poděje?
Zatím se toho moc neděje...
M
Hlavní je nechytit kurděje!
M
S Vámi se člověk i zasměje :-)
Chachacha, člověk se natlachá... m
Okomentovat