Mrazy

V altánku přimrzly čísi láptě; Anna Stěpanovna sem chodívala snít a hledívala dlouze na jezero. V zeleném ledu tam jednou bruslaři objevili díru, kterou bylo vidět do sousední vesnice. Panny si navečer za oknem rozžíhaly svíci a jejich rty šeptaly růženec; zlo bylo zažehnáno a tma hned přátelsky blikala hvězdami. Anna se svěřila tetě Lauriji, že občas před spaním navoní kůži medvěda: obětovala na to parfém až z Paříže, ale ničeho nelitovala; medvěd jí přičaroval ženicha. Zato Vjačeslavovy dcery zůstanou nejspíše na ocet. Na té své samotě u lesa potkají nanejvýš vlkodlaka. Ještě na podzim sedávaly na zápraží, mlčely anebo zpívaly dumky. Z lesa se kouřilo, ale nikdo nejel. Teď když jsou mrazy, podřimují v seknici s rozečtenou knihou v klíně. Příběhy vylézají ze stránek, šplhají po rusých copech jako po lanoví a šeptají dívkám do ucha osudy hrdinů z časů tak dávných, že odtud není návratu...


Háden