Třemošná u Příbrami

Přání

Z Vánoc

Mudrovize

V Tamtom

Vylodění

Vylodili jsme se v Tamtom již včera večer. Viditelnost nulová, Tamto splývalo s okolím. Někdo zvolal, že je nejvyšší čas podniknout něco na záchranu světa, ale jeho výkřik ztlumila mlha. Nic se nedělo. Tamto se zdálo prázdnější než obvykle. Měli jsme pocit, že sedíme proti zdi, která nás izoluje od našich myšlenek. Nikdo si nemohl na nic vzpomenout. Pokud měl ještě někdo ponětí o sobě samém, byly to jen záblesky něčeho, co postrádalo vědomí souvislosti. Ano, tak to je. Pokud nejsme schopni pochopit celek, musíme si vystačit s fragmenty, které jsou základem všech vratkých teorií Univerza. Rozumu to sice dává jakýsi pomysl, ale bez poznání úhrnu to jsou jen bludy. Bludaři ovládli Zemi. Proto jsme se uchýlili k Tamtomu, které nás zklidňuje tak jako matka tiší své plačící děti. Jednoho z našich napadlo, že si ozdobí klobouk nalezeným papouščím perem. Když jsme pak pozorovali, jak péro trčí z mlhy a jemně se chvěje v ranním vánku, uvědomili jsme si, že to mimoděk vyjadřuje celý ten dávný smysl stvoření. Člověk se měl stát jakýmsi perem za kloboukem, ozdobou bytí,korunou stvoření. Namísto toho se stal jeho prokletím. Je možné to změnit? Bezpochyby. Vždyť stačí tak málo, jen silnější poryv větru a to pyšné péro odletí někam pryč. Klobouk se bez něj docela dobře obejde a hlava si zvykne. Tamto nás volá. Pojďme...

Háden

Toto není liška...

Liška

MudroKuba

Pnisko povánoční

Kanec kančisko kančí pro naši Anči

Krásné Vánoce čtenářům

Na Vánoce

Na Vánoce dlouhé noce
Nebuďte lidi jako ovce
Nemějte už více strach
Zrozen Pán byl v jesličkách
Spasitelem jest nás všech
Kraluje na Výsostech
On je Sluncem v naší hrudi
Které nás ze spánku budí
Do života plného
Jasem Světla čistého
Než dohoří naše svíce
Žijme tady Láskou více
To je Jeho krédo přeci
Neotročme vládě věcí
Probuďme se z konzumu
Navraťme se k rozumu
Vždyť je nám tak málo třeba
Kristus Pán nám dává chleba
S anděly mu Slávu pějme
S pastýři ho přivítejme

M

Přání

Přání

Přání

Kostel na Živčáku (Turzovka)

Chvilka zenu

Létající talíř nad Lysou

Přelet

Starej Jujda

Jak dostaneš se z krize

Jak dostaneš se z krize?
Neseď u televize

krajina

Zazen

Zmrzlá ponožka

Vize

okno

Růže Buddhovi

V.I.P.

Všichni vy nahoře

Jistě, ne všichni jste stejní, myslím stejně chamtiví, sobečtí, jednosměrně hrabošiví. Vím, zima (metafora krize) je u nás dlouhá a je třeba si udělat zásoby a „myslet na svoji rodinu“… Bude to možná špatně nastavenou optikou, že se považuje za jiné, než my tady dole. Třeba nás vidíte jen jako kulisu, šedou masu, zástupy otroků, kdoví co ještě. A sebe jako veledůležité jedince důstojně čnící nad onu anonymní šeď. Je to pozice blažící lidské ego, které se ve vašem případě nafouklo do rozměrů vzdušného balónu zakrývajícího půl nebe. Není divu, že všechno ostatní je hemžením mravenců tam dole.

Vězte však, že tento postoj není opticky ani mravně dobrý a dříve či později přináší neblahé plody. Vám i těm dole. Je to otrávené ovoce pýchy a sobectví, které málokdy přinášejí pocit uspokojení. Zhořknou vám brzy v těle a jejich jed zaplaví vaše buňky, pronikne až do morku kostí a vy sami se potom stanete jedem, jedovatým lidským plevelem, který bude jednou vypálen Světlem přinášejícím jinak lásku a blaženství. Ovšem pouze jen těm, kteří se sami stanou láskou a dávají ji také druhým. Vám toto Světlo nastaví palčivé zrcadlo Pravdy, v jejichž plamenech se smaží již mnozí z těch, kdo chápali svět jako loviště pro svoje predátorské choutky…

A tak vám říkám, vrať se zpátky dolů, na zem, mezi nás, k lásce a pokoře dříve, než bude pozdě. Přestaňte lidem škodit a buďte užiteční… Jste součástí této skutečnosti, v níž žijeme i my, dobře se na nás podívejte, bez brýlí ega, které vám zastřelo výhled… Je nejvyšší čas!

Háden

Díra

Kořeny Ibišku

Pod Lysou

U vody

Krize

Všechny krize podobně jako všechny nemoci začínají v duchovní sféře, to přece víme. Pokud své zraky neobrátíme vzhůru, tam kam ukazuje naše páteř (při meditaci má být rovná jako "šíp"), potom se naše životy motají v horizontálním bludišti, ve kterém se vrháme hned na tu, hned na onu cestu, abychom vzápětí poznali, že ani jedna nevede ke svobodě a ke štěstí... Dokud nenajdeme "vertikální řešení", jsme jen otroky knížete světa, pod jehož taktovkou řídí svět vládnoucí elity. Do té doby, než se probudíme z této hypnoticky mocné otrocké dimenze, honíme se za uspokojováním hmotných potřeb, ovládají nás žádosti, chtíče, impulsy a pudy, které jsme si podrželi z animálních podlaží existence. Na rozdíl od našich zvířecích "bratrů" už ale nežijeme v jednotě s přírodou, protože tu jsme učinili služebnou děvkou našeho průmyslového třeštění, abychom z jejího lůna vyrvali vše, co se dá použít pro naši "skvělou civilizaci".
Dříve či později musela krize přijít se stejnou logikou s jakou se před námi vyhubila již řada dávných říší neschopných zvrátit svůj autodestruktivní vývoj...

Co s tím? Zastav se a obrať se! Pohlédni vzhůru a začni na sobě pracovat, procitni ze svého snu, vymotej se z té lepkavé mentální sítě zdánlivě nepřekročitelného bytí, ničeho nelituj, posaď se a medituj!!!

Mnich

Vítr

Obloha

Už jsou tady

Tahle čertice Popleta dnes řádila v tochovické škole

Drtikol, Boudník

Strom

Ostrava

Ostrava - ducha otrava
Pomalá likvidace
Ostrava - tichá poprava
Toť zdejší práce
Život zde přesto kvete
Byť květy z jedu
Ach můj ty světe
I já v tom jedu
Vše jedovaté
Vše v poklusu
Vše co je svaté
Spí ve hnusu
To město tady hrdě žije
Jen z pekelné své poezie
Je jako temné svítání
Srdce nám klovou havrani
A v očích máme černé saze
Směješ se Praho?
Je ti blaze?
Posíláme ti velký pšouk
Z té černé díry tady vzadu
Čuchni si k němu pane z Hradu...
Dej si ho třeba za klobouk


Čurzeb

Ostrava

Hodinář

Tady

VTtlakáči

V Tlakáči bylo napětí až to syčelo, uzené měklo a jeho vůně se rozlévala kolem, nozdry se vlnily, máma, táta, děti, kočka, pes, všichni už slinili, a voňavá pára plná vzpomínek prasete na jeho prasečí život se linula z kuchyně do obýváku, nepozorovaně zalézala do skříní, až v jedné z nich objevila starý kožich a podlehla pokušení schovat se v srsti, která se vlnila jako tráva, když ucítila vůni tak vtíravou, že se jí nedalo odolat, ano, vůně ta v sobě nesla dech rypáku, jeho esenci, samou podstatu masa a toho, co v něm kdysi hýbalo prasetem, nu ano, čím prase bývalo, svým bytím prasečím, jež nyní prosáklo kožichem a srstí ve skříni, tam, kde se skrývalo tajemství proměny té vůně z kuchyně, když vešla do skříně, návratem prasete v nadšeném hrochtání, jeho hlas prasečí zněl plný života, až všichni ztrnuli, všichni se ohlédli a němě zírali na tlakáč na plotně, jeden na druhého, třetí na čvrtého a pátý na dveře, kterými odcházel přízrak té večeře.

Chrochtání utichlo a zavládl zas klid, už bylo hotovo, mohlo se začít jíst, a tak se sesedli pospolu u stolu, maso na talířích rozkošně vonělo, všichni pak mlaskali, tváře se leskly a čelisti žvýkaly, co bylo prasetem stalo se člověkem, v něm žilo dál...

Zapsal Mondy

Tamtéž

Za lesem

Tehdy

Kostelík

Také Hukvaldy a zakletá princezna

Kousek vedle

Z vejletu

Mobilní tramvaj

Zima, ticho, z dáli jemný šepot kolejí,
na perónu lidé tramvaj marně volají.
á, už konečně ji tu máme,
a tak rychle nasedáme.

Ukončete výstup nástup,
to je předem daný postup,
všichni k oknu sedají,
a přitom někam volají.

Mobilů je všude ranec,
dejme si na hlavu raděj hrnec,
s hrncema i bez hrnců
jede tramvaj šílenců.

Ufo

Pokračování:

Až se celá zadýchám,

jak k tramvaji pospíchám.

Běžím hledat šílence,

dám se s nimi do tance.

Jsou lepší než suchaři,

ti se můžou vypařit.

R.