Krize

Všechny krize podobně jako všechny nemoci začínají v duchovní sféře, to přece víme. Pokud své zraky neobrátíme vzhůru, tam kam ukazuje naše páteř (při meditaci má být rovná jako "šíp"), potom se naše životy motají v horizontálním bludišti, ve kterém se vrháme hned na tu, hned na onu cestu, abychom vzápětí poznali, že ani jedna nevede ke svobodě a ke štěstí... Dokud nenajdeme "vertikální řešení", jsme jen otroky knížete světa, pod jehož taktovkou řídí svět vládnoucí elity. Do té doby, než se probudíme z této hypnoticky mocné otrocké dimenze, honíme se za uspokojováním hmotných potřeb, ovládají nás žádosti, chtíče, impulsy a pudy, které jsme si podrželi z animálních podlaží existence. Na rozdíl od našich zvířecích "bratrů" už ale nežijeme v jednotě s přírodou, protože tu jsme učinili služebnou děvkou našeho průmyslového třeštění, abychom z jejího lůna vyrvali vše, co se dá použít pro naši "skvělou civilizaci".
Dříve či později musela krize přijít se stejnou logikou s jakou se před námi vyhubila již řada dávných říší neschopných zvrátit svůj autodestruktivní vývoj...

Co s tím? Zastav se a obrať se! Pohlédni vzhůru a začni na sobě pracovat, procitni ze svého snu, vymotej se z té lepkavé mentální sítě zdánlivě nepřekročitelného bytí, ničeho nelituj, posaď se a medituj!!!

Mnich