Vylodili jsme se v Tamtom již včera večer. Viditelnost nulová, Tamto splývalo s okolím. Někdo zvolal, že je nejvyšší čas podniknout něco na záchranu světa, ale jeho výkřik ztlumila mlha. Nic se nedělo. Tamto se zdálo prázdnější než obvykle. Měli jsme pocit, že sedíme proti zdi, která nás izoluje od našich myšlenek. Nikdo si nemohl na nic vzpomenout. Pokud měl ještě někdo ponětí o sobě samém, byly to jen záblesky něčeho, co postrádalo vědomí souvislosti. Ano, tak to je. Pokud nejsme schopni pochopit celek, musíme si vystačit s fragmenty, které jsou základem všech vratkých teorií Univerza. Rozumu to sice dává jakýsi pomysl, ale bez poznání úhrnu to jsou jen bludy. Bludaři ovládli Zemi. Proto jsme se uchýlili k Tamtomu, které nás zklidňuje tak jako matka tiší své plačící děti. Jednoho z našich napadlo, že si ozdobí klobouk nalezeným papouščím perem. Když jsme pak pozorovali, jak péro trčí z mlhy a jemně se chvěje v ranním vánku, uvědomili jsme si, že to mimoděk vyjadřuje celý ten dávný smysl stvoření. Člověk se měl stát jakýmsi perem za kloboukem, ozdobou bytí,korunou stvoření. Namísto toho se stal jeho prokletím. Je možné to změnit? Bezpochyby. Vždyť stačí tak málo, jen silnější poryv větru a to pyšné péro odletí někam pryč. Klobouk se bez něj docela dobře obejde a hlava si zvykne. Tamto nás volá. Pojďme...
Háden
Žádné komentáře:
Okomentovat