Nemravné panské časy




Je s politováním, že lidová nevole v podzámčí nejspíše zůstane jen pouhou „bouří ve sklenici vody“, tedy vlnobitím, které vyšumí bez větších ambicí na změnu poměrů. Bohužel tak ono všelidové brblání nepřekročí prahy stavení, mezi nimiž, co do počtu, převládají jako vždy hospody… Je to už stará záležitost, starší než by se zdálo, a to, že přichází znovu na přetřes, je dáno nejspíše počasím. Nedostatek slunečního svitu vyvolává chmurné nálady místních; podívají se z okna a vidí, že zámecké návrší halí mlha… tu zajisté hned se pak vynoří otázka: Co pokoutného zas panstvo chystá? Co připravuje na nás, nebohé chudáky tady dole. Nebude to jistě nic pěkného…

Potom se ale objeví posel, jeden z těch, jejichž posláním je šířit zprávy, patrně synek z lidu, jemuž osud chudáků není cizí, a pohoršen poměry v panství rozhodl se napojit ostatní z hořkého kalichu pravdy. A tak vypoví, co ví. Vědí to vlastně všichni, ale on to jen potvrdí: Ano, zatímco my tady dole utahujeme opasky, tam nahoře se plýtvá, ba co víc, rozdávají se štědré, ba přímo hříšné odměny. Lid je pobouřen: No prosím, taková nestydadost, ba sprosťárna! Je tedy šetření naše jen k tomu, aby si páni více užívali?! -Do zbraně!- , chtělo by se volat, -pryč s pány!-, jenže lidová rebelie v dnešních dobách nemá patřičnou sílu ani jednotu. Páni jsou z různých stran a také zájmy lidu jsou roztříštěny. Jedni chtějí dobré bydlo, jiní zase levné jídlo, někdo velký dům, jiný zase rum… Jsou i tací, kterým stačí svoboda blábolu. Někteří vykřikují cosi do větru, ale ten jim slova bere od úst a zanáší kamsi do ticha. Mnozí jen tak nadávají, kritizují všecko od počasí až po nemoci, těm není pomoci. Nejvíce je však zmatených, těch, kteří ani pořádně neví, co si o tom myslet. Ti jen opakují, co se kde šustne. Ale jak víme, šustne se mnoho, co nikdo neviděl ani neslyšel, jen že to odkudsi přiletí.

A přitom zprávy o nemravnosti pánů vystihují věc nad slunce jasně: Je to tak, panstvo vždy bylo a je nemravné. Myslí jen na svůj prospěch v neprospěch těch druhých, to dá rozum. Kdyby se našel osvícený pán, jehož zájem upínal by se na dobro lidu, šli bychom za ním všichni. Takový se však neobjevil. Jsou tu jen samí páni z povolání. Z těch nikdy nic dobrého nevzejde. Zaštiťují se tím, že jsme si je zvolili, ale kdo by je volil, kdyby věděl, jak se budou chovat, až budou zvoleni? A ti, kteří je chtějí příště vystřídat, jsou ze stejného těsta. Z jakého? Z těsta nemravných pánů. Až je budete chtít příště volit, myslete na to…

Je z toho vůbec nějaké východisko? Ale jistě. Je to život mimo toto zlotřilé panství, život v jiných poměrech, za jinými obzory, v jiném údolí… Ne snad u sousedů, za mořem, ale jak pravil ukřižovaný Velmistr: -Mé království není z tohoto světa…-


Mnich