Drtikol, Boudník

Strom

Ostrava

Ostrava - ducha otrava
Pomalá likvidace
Ostrava - tichá poprava
Toť zdejší práce
Život zde přesto kvete
Byť květy z jedu
Ach můj ty světe
I já v tom jedu
Vše jedovaté
Vše v poklusu
Vše co je svaté
Spí ve hnusu
To město tady hrdě žije
Jen z pekelné své poezie
Je jako temné svítání
Srdce nám klovou havrani
A v očích máme černé saze
Směješ se Praho?
Je ti blaze?
Posíláme ti velký pšouk
Z té černé díry tady vzadu
Čuchni si k němu pane z Hradu...
Dej si ho třeba za klobouk


Čurzeb

Ostrava

Hodinář

Tady

VTtlakáči

V Tlakáči bylo napětí až to syčelo, uzené měklo a jeho vůně se rozlévala kolem, nozdry se vlnily, máma, táta, děti, kočka, pes, všichni už slinili, a voňavá pára plná vzpomínek prasete na jeho prasečí život se linula z kuchyně do obýváku, nepozorovaně zalézala do skříní, až v jedné z nich objevila starý kožich a podlehla pokušení schovat se v srsti, která se vlnila jako tráva, když ucítila vůni tak vtíravou, že se jí nedalo odolat, ano, vůně ta v sobě nesla dech rypáku, jeho esenci, samou podstatu masa a toho, co v něm kdysi hýbalo prasetem, nu ano, čím prase bývalo, svým bytím prasečím, jež nyní prosáklo kožichem a srstí ve skříni, tam, kde se skrývalo tajemství proměny té vůně z kuchyně, když vešla do skříně, návratem prasete v nadšeném hrochtání, jeho hlas prasečí zněl plný života, až všichni ztrnuli, všichni se ohlédli a němě zírali na tlakáč na plotně, jeden na druhého, třetí na čvrtého a pátý na dveře, kterými odcházel přízrak té večeře.

Chrochtání utichlo a zavládl zas klid, už bylo hotovo, mohlo se začít jíst, a tak se sesedli pospolu u stolu, maso na talířích rozkošně vonělo, všichni pak mlaskali, tváře se leskly a čelisti žvýkaly, co bylo prasetem stalo se člověkem, v něm žilo dál...

Zapsal Mondy

Tamtéž

Za lesem

Tehdy

Kostelík

Také Hukvaldy a zakletá princezna

Kousek vedle

Z vejletu

Mobilní tramvaj

Zima, ticho, z dáli jemný šepot kolejí,
na perónu lidé tramvaj marně volají.
á, už konečně ji tu máme,
a tak rychle nasedáme.

Ukončete výstup nástup,
to je předem daný postup,
všichni k oknu sedají,
a přitom někam volají.

Mobilů je všude ranec,
dejme si na hlavu raděj hrnec,
s hrncema i bez hrnců
jede tramvaj šílenců.

Ufo

Pokračování:

Až se celá zadýchám,

jak k tramvaji pospíchám.

Běžím hledat šílence,

dám se s nimi do tance.

Jsou lepší než suchaři,

ti se můžou vypařit.

R.

Pod Hradem

U řeky

Tak či onak

V tomhle zamrzlém údolí
Pár chlapů v ušankách
Kdo by je hledal
Sedí na pařezech
Jak vytesaní v tichu
Meditují tak nenápadně
Nepozorovaně
Drží vše na svých místech
Nad stromy nebe
Pospolu kmeny
Kameny kolem břehů
I stébla suché trávy
Než přijde zima
Stihnou už vyvanout

Nikdo neví odkud se vzali
Nikdo je nehledá
Vše jak má být 

                                                                     Houl

Ulice

Hle, první zmrazky...

Recept

Nepoučitelní

Tohleto. S tímhletím jsme jaksi nepočítali. Počítalo se s ledasčím, ale s tímhle ne. Jak by se s tím taky mohlo počítat, když se nevědělo, že právě s tímhletím budeme mít co do činění. S čím jsme už měli vůbec co do činění? Je toho dost. ALE, a v tom to možná bude (!), z máločeho jsme se poučili. Mohlo by se zdát, že není nic snazšího, než se poučit. Jsme tedy nepoučitelní? Možná je to nad naše síly! Se poučit. Možná tím musíme procházet znovu a znovu, pořád dokola, až se naplní míra. Jaká míra? Míra nepoučitelnosti. A pak se konečně poučíme. Pokud se ovšem ještě dřív neskončí příležitost, kterou jsme dostali k poučení! To by znamenalo, že se na TO musí odjinud. Nebo s jinejma lidma. Případně obojí, tedy s jinejma odjinud. Kdo že jsou tihleti? Ufouni? Nebo nové lidstvo? Jedno je jisto: s těmahletady to asi nepůjde. A přece: zdá se to tak snadné! Jen se poučit...

Háčko

Jsem šamanem :)

U staré hájenky

Lopuch prošlý mrazem

Lopuch prošlý mrazem

Shakuhachi

Večerem

Večerem jde kdosicosi
Nepřítomen jsoucímnejsa
Samámysl hopsahejsa
Na krku svou hlavu nosí
Myšlenky v ní jako v úle
Bodají ho ve dne v noci
Možná mu jen chybí vůle
Hlava ho má ve své moci
Až se jednou osvobodí
Pozná kým je Kdo ho vodí
Semotamo na provázku
Jako loutku na procházku
Pokud jsi to správně čet
Víš že tebou hýbe svět
Probuď se a pusť ho k vodě
Dej se směrem ke svobodě

Mnich

Zkušební

Ach ano, mlčky jít
Jen očima tu žít
Vše nechat být
Tak jak to je
Oceán pokoje
A vody nečeřit
Vše plyne tak jak má
Rodí se, hyne
Boží Tvář záhadná
Dálkou nám kyne

Monča

Skřítek