V ILUZONII

Stalo se v době, kdy se pro naši planetu ujalo nové jméno, Iluzonie, jméno, které vystihovalo všeobecný trend vývoje lidstva, jehož život se čím dál více nořil do chaosu. Navíc se již po několik tisíciletí zmítalo v neustálých střetech kultur, což hrozilo, dříve či později, vyústit v novou globální konfrontaci. Té naštěstí zabránil onen památný VELKÝ VŘESK, nejasná událost provázená přesmutným kvílením, jehož zvuk nepřipomínal ani tak apokalyptickou polnici archanděla, jako spíš hlubokou lítost celého Vesmíru nad nepolepšitelnými lotry lidskými. A potom, během jediné noci došlo k Přepojení. Ať už bylo toto v minulosti předpovídáno nebo nejasně tušeno, jednalo se o nevratný proces, jehož důsledky přinesly radikální změnu lidského vývoje. Jednalo se tu o fenomén jakéhosi Přepólování, nikoli ovšem zemským pólů, jak bylo kdysi prorokováno, nýbrž o změnu aktivity lidského mozku, který od té doby pracoval úplně jinak než dosud…
Jak? To bylo těžké zjistit, protože to, věřte nebo ne, nikoho nezajímalo. A o to právě šlo! Lidé ztratili zájem o všechny takzvané výzkumy. Alespoň o ty vnější. Stalo se tak ze dne na den. Prostě se „něco obrátilo“. Vnější svět už nebyl tím, čím dříve. Jakoby se stal pouhou kulisou něčeho mnohem významnějšího, co se odehrávalo uvnitř, v lidském nitru. Tam teď směřovalo všechno lidské snažení. Pokud se to ovšem dalo snažením vůbec nazvat. Probíhalo to jaksi samosebou, tak spontánně jako dýchání. Někteří se přitom pohybovali se zavřenýma očima, jiní si něco broukali, další recitovali mantry. Co se dělo tam uvnitř, ovšem nikdo moc nesděloval. A přece, všichni se k sobě chovali ohleduplně a laskavě, vůbec to vypadalo jakoby sdíleli stejný vnitřní svět. Alespoň tomu nasvědčovala všeobecná telepatie. Patrně tak všichni věděli o všech. Nikdo se necítil osamělý. Lidé si navzájem pomáhali a činili tak nikoliv z nějaké takzvané „křesťanské lásky“, ale tak samozřejmě, jako by šlo o spolupráci orgánů společného těla. Ano, Lidstvo se teď zdálo opravdu tvořit „jediné tělo“. Jeho zájem se přenesl od vnějšího, technického rozvoje, k vnitřnímu zdokonalení.

-Konečně!- vypískla zvířátka,
-Tak přece!- vydechly rostliny,
-Nu ano!- zavanulo z pohoří.


Tak se stalo.

Tschuk